Několikrát se uklonil, což by mě jindy rozesmálo, ale tentokrát jsem byl také nervózní. Pokud toho důstojníka zabili a usekli mu ruce, znamenalo to, že notebook obsahoval něco, co jsme se neměli dozvědět.

„To je ale idiot!“ prohlásil jsem, jakmile odešel.

„Vittorio, chceš, abych...“

„Ne, ještě ne,“ odpověděl jsem Enzovi na otázku dřív, než ji stihl dokončit.

„Nejdřív musíme mít to zařízení tady.“