„Co chcete? Kde to jsem? Pusťte mě!“ křičela Mila Vanceová. S černým pytlem přetaženým přes hlavu nic neviděla, i když slyšela, jak se k ní blíží rychlé kroky. Chycena dvěma svalnatými pažemi byla Mila odnesena do nějaké místnosti.

„Šéfe, je tady,“ řekl nějaký muž. Podle hlasu Mila poznala, že je to docela mladý muž. Než však stihla přemýšlet dál, byla hrubě hozena na podlahu.

Naštěstí byla podlaha pokrytá silným vlněným kobercem, takže Mila necítila velkou bolest. Zmítala se a podařilo se jí pytel z hlavy sundat. Přimhouřila oči před ostrým světlem, ale přesto viděla muže před sebou.

Zdálo se, že je ve vkusně zařízeném pokoji. Na pohovce před ní seděl mladý muž. Byl ležérně oblečený v bílé košili se zapnutým límcem a matně šedých kalhotách a nevypadal na víc než pětadvacet let. Jeho oči byly neuvěřitelně jasné a ostré. Milu ohromila jeho nádherná tvář.

„Takže ty jsi ta, kterou hledám?“ pronesl hlubokým a sexy hlasem. Pomalu vstal a zastavil se před Milou. Když viděl, že Mila sedí na zemi a nehýbe se, došla mu trpělivost a rozepnul si pásek. „Jdeme na to.“

Jak byste se cítili, kdyby přímo před vámi stál naprosto neznámý muž, který byl shodou okolností tím nejpohlednějším chlapem, jakého jste kdy potkali, a svlékal si kalhoty?

Muž bez jakéhokoli výrazu přikázal: „Podívej se na mě!“

„Pane bože!“ vykřikla Mila a pevně si zakryla oči. Ježíši! Já oslepnu!

Co se to dělo? Unesl ji nějaký zločinecký gang? Navzdory strachu si Mila stačila všimnout, že mužovy břišní svaly byly nepopiratelně dokonalé.

Když pomyslela na jeho krásné tělo, znovu otevřela oči. Ale teď se k ní muž nakláněl a držel svůj obří p***s přímo před Milinou tváří!

„Můj bože! Zbláznil ses?!“ vykřikla Mila znovu.

„Buď zticha! Jsi hrozně hlučná. Pořádně se na něj podívej!“ řekl muž a sklonil se, aby Milu chytil za její krátké vlasy.

„Co to sakra je! Nebudu se ti dívat na p***s! Jsi odporný!“ křičela Mila a snažila se od muže odtáhnout.

„Sakra! Na co jiného se chceš dívat, když jsi doktor, který se specializuje na mužské sexuální zdraví?“ zařval muž.

Když to Mila uslyšela, přestala křičet a zmateně se zeptala: „Jak to myslíš?“

Muž se na ni podíval dolů s výrazem zmatku a podráždění v očích.

„Ty nejsi Caleb Vance, nejlepší lékař na mužské zdraví na Floridě?“

Muž si oblékl kalhoty a uklidnil se. Otočil se, sedl si na pohovku s překříženýma nohama a zeptal se znovu: „Ty nejsi Caleb Vance?“

„Ano, jsem!“ odpověděla Mila. Konečně pochopila, co se děje. Spletl si ji s jejím dvojčetem, bratrem Calebem Vancem!

Všechno to začalo před půl hodinou…

Mila neměla to ráno žádné přednášky, a tak jí bratr Caleb poslal zprávu s prosbou, aby mu pohlídala kliniku. Popravdě řečeno, jeho klinice se vlastně ani nedalo říkat klinika. Koneckonců to byl jen malý domek v uličce s ručně psanou cedulí visící na dveřích.

V pondělí dopoledne na kliniku obvykle chodilo jen velmi málo lidí. Když Mila podřimovala na pultu, náhle dovnitř vtrhla skupina lidí.

Jako první vstoupil pohledný míšenec s hnědými kudrlinami staženými dozadu. Když Mila uviděla jeho tvář, úplně oněměla úžasem.

Tento pohledný muž však Mile nic neřekl. Místo toho mávl rukou a přikázal několika silným mužům za sebou, aby Milu popadli. A tak se Mila ocitla ve své současné situaci, kdy se dívala na tohoto nádherného, pozornost vyžadujícího muže, který jí ukazoval svůj p***s.

Mila pocházela z rodiny tradičních lékařů. Její starší bratr se specializoval na mužské zdraví a byl známý jako odborník na léčbu choulostivých zdravotních problémů, jako je neplodnost, předčasná ejakulace a impotence.

Jako Calebovo dvojče vypadala úplně stejně jako její starší bratr, i když Caleb byl vyšší než ona. Bylo dost dobře možné, že ji lidé tohoto muže unesli omylem, protože viděli jen fotku jejího bratra.

Když pomyslela na bratrovu kariéru, bylo jí toho muže líto. „Ach jo,“ povzdechla si Mila. Tento vysoký, pohledný a svalnatý muž byl impotentní.

Zdálo se, že ví, na co Mila myslí, a chladným hlasem řekl:

„Když mě vyléčíš, peníze jsou tvoje.“ A pak hodil směrem k Mile kufr.

Kufr nebyl zamčený, na zemi se otevřel a všude se vysypala hotovost. Mila byla tím pohledem ohromena.

Šokovaná obrovským množstvím peněz nebyla schopná slova. Po chvíli ze sebe vypravila: „To jsou všechny ty peníze pro mě?“

„Vyléči mě a peníze jsou tvoje. Pokud mě nevyléčíš nebo se o tom dozví někdo jiný...“ muž větu nedokončil a místo toho se lehce usmál. Jeho oči však byly chladné jako ostré nože a ona poznala, že pokud neuspěje, zabije ji!

Když si Mila uvědomila jeho hrozby, neubránila se třesu. Sice o tom muži nic nevěděla, ale poznala, že tohle není vtip.

Kdyby mu řekla, že není své dvojče Caleb, pustil by ji?

„Souhlasíš?“ řekl muž a zvedl bradu. Vypadalo to, že s Milou vyjednává, ale v jeho divokých očích nebyla ani stopa po kompromisu, jen hrozba.

„Pokud souhlasíš s tím, co jsem řekl, začni hned pracovat.“

„Dobře, dobře,“ odpověděla Mila třesoucím se hlasem. Byla k smrti vyděšená a měla na krajíčku, ale stačil jeden pohled na hotovost na zemi a prostě nedokázala říct ne.

Co kdyby tentokrát předstírala, že je její bratr, a pak šla domů a řekla bratrovi, aby ho příště vyléčil? Přemýšlela, jak se z té šlamastyky dostat, pokusila se napodobit svého bratra a řekla: „Pokud se chcete vyléčit, musíte mi nejdřív říct, co vám vlastně je.“

Muž se odmlčel. V jeho tváři se zračily velké rozpaky a frustrace, a pak pomalu řekl: „Impotence.“

Mila málem vyprskla smíchy. Jakmile se však střetla s mužovým ostrým pohledem, štípla se do stehna a pokusila se chovat jako profesionální lékař. Zeptala se: „Co se stalo?“

„Byl jsem postřelen,“ odpověděl muž.

„Nemůžu vás vyléčit, pokud vás střelili do p***su! Sbohem!“ Mila se otočila a vykročila ke dveřím. Dělá si legraci? Střelili ho do p***su! Jediný způsob, jak to vyléčit, je zabít ho a nechat ho znovu narodit.

Prásk! Když Mila uslyšela výstřel ze zbraně, šokovaně ztuhla a dívala se přímo na kouřící díru po kulce v klice u dveří.

Skutečná zbraň?

Pomalu se otočila zpět a podívala se na muže, který držel stříbrošedou pistoli a foukal do ní. Řekl: „Pohni se ještě jednou a neminu cíl.“

Mila si klekla a rozbrečela se: „Vyléčím vás. I kdyby vám ten p***s ustřelili, stejně vás vyléčím. Prosím, nezabíjejte mě!“