ZARETH

Těžké dubové dveře se za mnou s bouchnutím zavřely a ten zvuk se rozlehl kamennou chodbou jako konečný soud. Potřeboval jsem se od ní dostat pryč. Vzduch v mých komnatách se stal dusivým, hutným Eloweninou vůní – tím opojným, až protivně sladkým aroma strachu a medu, ze kterého mi tep bušil v rytmu, jenž jsem nechtěl pojmenovat. Její odmítnutí, její ubohé slzy pro rodinu, která ji prodala j