ZARETH.

Zůstala zticha i tehdy, když jsem ji odvedl zpátky do svého pokoje. Bylo to, jako by byla v šoku, nebo možná příliš omráčená na to, aby nějak zareagovala. Nebyl jsem si jistý.

Viděl jsem nenávist v jejích očích, když to znamení spatřila, a na okamžik jsem zapochyboval, jestli jsem neudělal něco špatně… ale byla moje, a pokud jsem si ji chtěl označit, mohl jsem. Přesto mě to žralo, její r