ZARETH.

Už vůbec nevím, co od ní mám čekat. Ustupuji na zadní nádvoří, opírám se o hradby a hledím do zahrad, abych si vyčistil hlavu.

Až moc si kurva připouštím k tělu, jak se kvůli ní cítím. Začínám až moc přemýšlet nad každým jejím činem, nad každým slovem, které opustí ty její plné rty, a to se mi nelíbí.

Ta přitažlivost, kterou k ní cítím, s každým dalším dnem jen sílí.

K uším mi dolehne