ELOWEN.

Kráčím po skalnaté zemi komnaty, čeřící se vlny na jezeře i vítr se trochu utišují. Moje vlastní aura kolem mě září a osvětluje temnotu. Je tu stále stejná zima jako při naší poslední návštěvě. Klesnu na jedno koleno a čekám.

Musím si rozříznout ruku a počkat… Prohlédnu si zem, vyberu ostrý, zubatý kámen, zvednu ho a zaříznu si ho do dlaně.

Mírné bodnutí ostrého kamene zařezávajícího se