ELOWEN.

Vyděšeně zalapám po dechu, když je Zar sražen k zemi tak nečekaně, že se ani nestihne chránit. Hlava mu narazí do kamenů za ním a já v panice a strachu vykřiknu.

Co jsem to udělala?!

Pokusím se k нему rozběhnout, srdce mi divoce buší, zatímco se mnou rve pocit viny a mučivá bolest. K mému zděšení se mé tělo odmítá pohnout. Ta temnota a neklid, které kolem mě kroužily, nesmírně zesílí.