ELOWEN.

Prázdnota se kolem mě ovíjí jako plášť. Necítím tu vůbec nic. Není tu chladno, teplo, ani větrno. Všechno je prostě… nehybné.

Není tu žádné světlo, a dokonce ani s naším zrakem nic nevidím.

Tohle místo je skutečně prázdné.

Pevněji stisknu Zarethovu ruku, jak bok po boku procházíme tou prázdnotou. Jediné zvuky, které slyším, jsou kroky Věčného boha před námi a tlukot našich srdcí.

Má a