**Pohled Seraphiny**

Srdce mi bušilo do žeber, když jeho rty pohltily ty mé. Byl to spalující žár, který vysílal záchvěvy čistého, nefalšovaného chtíče do každého vlákna mé bytosti. Kunda mi divoce pulzovala s každým lačným pohybem jeho úst a hluboko uvnitř se rodila zoufalá touha. Jeho ruka, která mě už jen tak obyčejně nedržela, zkoumala křivku mého zadku a umocňovala vlny rozkoše, které se přese mě přelévaly a dělaly ze mě úplně mokrou hromádku. Podvědomě jsem mu prsty vjela do jemných vlasů, lehce zatáhala a polibek ještě víc prohloubila. Bože, byl úžasný! Tohle byl bezpochyby ten nejúžasnější polibek, jakým jsem kdy zažila.

Nikdo ve mně ještě nikdy jediným polibkem nezažehl takový plamen. Část mého já křičela, že je to špatně. Byl to přítel mého zesnulého otce, můj poručník, prakticky můj zastupující otec. Měla bych se ovládat, nepodléhat tomu a nechtít od něj víc. Ale jak jsem mohla odolat, když už jsem znala ten opojný pocit, když se tiskl k mým ústům? Jak jsem mohla popřít tu živočišnou touhu, když jeho péro nepopiratelně ztvrdlo a teď se naléhavě tisklo k mému zadku?

Do prdele! Kunda byla úplně mokrá, naprosto promočená! Nechtěla jsem nic jiného, než aby mě přitiskl k nejbližší zdi, strhal ze mě poslední zbytky nevinnosti a zcela se mě zmocnil. Jeho tiché sténání mi vibrovalo na rtech – hrdelní zvuk, který jen přiživoval můj hlad. Můj jazyk tančil s jeho, ochutnávala jsem ho jako zakázané ovoce, opojnou směs vína a tvrdého alkoholu, kterou jsem okusila úplně poprvé. Dozvuky chuti jablečného džusu, který jsme si předtím dali, se mísily s jeho silnou mužnou vůní, plnily mi chřípí a pohlcovaly mě. Bylo to tak neskutečně dobré.

Naše vášnivá výměna nabírala na intenzitě, polibky se měnily v divoké mazlení. Plně jsem očekávala, že to povede k něčemu víc, k něčemu, co mě zcela pohltí, dokud jsem neucítila, jak jeho stisk na mém zadku náhle povolil. Odtáhl se, prudce, a nechal mě sklouznout na podlahu. Silně jsem se kousla do spodního rtu, abych znovu získala pevnou půdu pod nohama, mé oči přitom hledaly ty jeho. Ale teplo, které v nich ještě před chvílí bylo, zmizelo a nahradil ho ledový chlad.

„Už na mě nikdy neskákej, Sero.“

Jeho hlas, ač přísný, měl stále ten hluboký, konejšivý podtón, který mi i přes to všechno rozbušil srdce. Můj pohled téměř bezděčně sklouzl k jeho rozkroku. Oči se mi rozšířily a znovu jsem se kousla do rtu, tentokrát silněji. Pohled na ten lákavý, zakrytý rozkrok mi pletl hlavu a vyvolával nebezpečné nutkání přejet po něm rukama. Ztracená v této síti obdivu jsem ucítila, jak mi jeho ruka sevřela bradu a zvedla mi hlavu. Mé oči se střetly s jeho, nyní chladnými, ale stále vyzařujícími onu mocnou auru. Jakmile jeho smaragdově zelený pohled pronikl přímo do mé duše, stékala mi po nohou vlna horka.

„Žádné blbnutí se netoleruje, Sero. Tohle už znovu nedovolím. Rozumíš?“

Znovu jsem naprázdno polkla, suchý lok bez chuti, a pak přikývla. Kunda mi pulzovala, naléhavě toužila po tom, aby mě naplnil a utišil to trýznivé očekávání.

„Tohle je teď tvůj pokoj. Budou ti přiděleny nějaké služebné. Dej mi vědět, kdybys cokoli potřebovala, nebo když budeš chtít jít ven.“

Kousala jsem se do spodního rtu a zbožňovala ten tvrdý, ale melodický zvuk jeho hlasu, i když mě poučoval. „Děkuji, pane,“ dokázala jsem zašeptat a slyšela, jak z něj vyšlo tiché zasténání. Bez dalšího slova se otočil na podpatku a vyrazil z pokoje. Rty se mi zvlnily do malého, tajného úsměvu. Měla jsem ho v hrsti a bylo to nepopiratelně, nádherně zřejmé. Hodila jsem se na rozlehlou postel. Kunda mi stále tekla a sakra, vážně jsem potřebovala uvolnění.

*****

Druhý den ráno mě probudilo tiché švitoření dvou žen oblečených v čistých černobílých uniformách pro služebné.

„Dobré ráno, slečno,“ pozdravily jednohlasně, jejich hlasy byly tiché a uctivé. Jemně jsem přikývla, posadila se a prohrábla si rukou vlasy. Rozhlédla jsem se po pokoji. Byl bez poskvrnky, ještě víc než včera.

„Pan Alistair nás požádal, abychom uklidily, pomohly vám s koupelí a postaraly se o všechny vaše potřeby.“

*Vykoupat mě?* pomyslela jsem si překvapeně. Myslí si ten chlap, že jsem lesba, nebo co? „Koupel zvládnu sama, děkuji,“ odpověděla jsem s uctivým úsměvem. Přikývly a ustoupily, když jsem spustila nohy z postele a zamířila do koupelny, přičemž se při mém průchodu stále mírně klaněly. Ta naprostá okázalost a formálnost tohoto života mi připadala naprosto neskutečná.

Svlékla jsem si župan a vstoupila pod sprchu, nechala chladnou vodu stékat po kůži – což byl krátký únik před přetrvávajícím horkem ze včerejška. Po několika minutách jsem se vrátila a zjistila, že pokoj se leskne ještě víc. Postel byla dokonale ustlaná a jedna ze služebných stála po jejím boku s rukama sepjatýma za zády.

„Má paní,“ znovu se uklonila. „Mohu pro vás udělat ještě něco?“

S tiskem ručníku jsem zesílila. Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, děkuji. Zbytek už zvládnu sama.“

„Snídaně je připravena, slečno. Je naplánovaná na osmou. Do té doby byste měla být u jídelního stolu.“

„Dobře,“ řekla jsem a ona se před odchodem ještě jednou uklonila. Vzdychla jsem si úlevou a pustila ručník. „Nemůžu uvěřit, že v tomhle musím žít každý den,“ zamumlala jsem si pro sebe.

Pečlivě jsem se oblékla, vybrala jsem si outfit, který byl odvážný a nepopiratelně *můj*. Přiléhavý černý dvoudílný set, krátká sukně a crop top. Bez podprsenky. Když jsem byla připravená, popadla jsem svou malou kabelku a sjela výtahem do hlavního patra. Jídelnu jsem našla snadno, a v okamžiku, kdy jsem vstoupila dovnitř, Alistair už seděl u velkého stolu.

„Dobré ráno, pane,“ pozdravila jsem hlasem tak klidným, jak jen to šlo. Ale v kolenou se mi podlomily nohy vteřinu poté, co jeho oči, ty intenzivní, tmavé oči, přejely po mém těle. Kundou mi projel elektrický proud rozkoše, takže jsem k sobě nenápadně tiskla stehna.

**Pohled Alistaira**

Při jemném, melodickém zvuku jejího hlasu mi pod boxerkami zacukalo péro. Začal jsem zvedat pohled, abych se jí podíval do očí, ale mé oči místo toho zůstaly viset na jejím těle.

Do prdele!

Srdce se mi rozbušilo a zaplavily mě vlny čisté extáze. Vypadala naprosto neuvěřitelně! A ten její outfit! Tolik odhalené kůže, ale sedělo jí to dokonale. Byla oblečená v černé, mé oblíbené barvě – dvoudílný set, sukně a crop top. Okamžitě jsem poznal, že nemá podprsenku; bradavky se jí s každou další vteřinou stavěly, což přitahovalo můj pohled. Oči mi sjely k jejím odhaleným stehnům. Sukně byla mistrovským dílem kopírujícím její postavu, zvýrazňovala její postavu přesýpacích hodin a končila těsně nad koleny.

Měla bílé tenisky s černými pásky, kabelku a vlasy jí držela jednoduchá skleněná spona. Doplňky měla minimální, přesto se zdálo, že každý detail byl navržen tak, aby mě mučil. Její vůně, jemná, opojná vůně, ke mně doléhala i přes celou místnost. Bože, voněla tak sakra dobře! Měla zabijácký styl, jaký jsem nečekal, a tělo, kvůli kterému jsem chtěl ztratit veškerou kontrolu.

Tichým odkašláním mě vytrhla z mých temných myšlenek. Zamrkal jsem a snažil se tvářit netečně, ale byl to předem prohraný boj. Její křivky mě přiváděly k šílenství. Nevěděl jsem, jak dlouho ještě dokážu potlačovat to neodolatelné nutkání ji ochutnat, vlastnit ji.

„Jsi připravená do školy?“ vypravil jsem ze sebe, hlas o něco chraptivější, než jsem měl v úmyslu.

„Ano,“ zamumlala, její hlas byl tichým šepotem, na který mé péro okamžitě zareagovalo škubnutím. Byl to ten samý hlas, který mě včera v noci nenechal spát, když jsem si ho v pokoji honil.

„Byl ti přidělen řidič a také dva osobní strážci. Z těch nových aut venku si můžeš vybrat, které se ti líbí.“

„Páni,“ vyhrkla a oči se jí rozzářily upřímnou radostí.

„Děkuji, pane,“ řekla a uklidnila se, i když jsem viděl, jak bojuje s nutkáním na mě skočit a slavit.

„Sedni si a nasnídej se.“

Jemně přikývla a posadila se na židli přímo vedle mě. Její vůně, ta zatracená opojná vůně, mi zaplnila chřípí a dál mě trýznila. Vypadalo to, jako by to dělala schválně.

Pustili jsme se do jídla a v jídelně se rozhostilo dlouhé ticho. Moje myšlenky se však vrátily ke včerejším slovům Ele.

„Takže jsi měla přítele?“ slyšel jsem se, jak se ptám, slova ze mě vyšla téměř bezděčně.

Její stisk příboru mírně povolil. Zaváhala a chvíli přemýšlela, než odpověděla. „Včera jsme se rozešli.“

„Proč?“ naléhal jsem a předstíral zájem, i když jsem žádný necítil. Aktivně jsem se snažil potlačit vlnu jásotu, která ve mně propukla.

„Raději se ohne a nechá si namazat díru.“

*Teplouš.* Okamžitě jsem to pochopil z její upřímné odpovědi a na tváři se mi rozlil vnitřní úsměv.

„Nikdy pro tebe nic neudělal, že?“ rýpal jsem dál.

„Ani mě nevzrušil,“ řekla s podrážděným zamračením. Pocítil jsem příval nadřazenosti.

„A co já?“ Otázka mi vyklouzla ze rtů dřív, než jsem ji stačil zastavit, chraplavá a syrová. V místnosti opět zavládlo ticho. Upíjel jsem džus a upřel na ni ten nejpodmanivější pohled, jakého jsem byl schopen. „Vzrušuju tě?“ dokončil jsem. Její bradavky, již tak vztyčené, jako by na má slova zareagovaly a ještě víc ztvrdly.

Pomaly položila příbor a zvedla oči k mým. „Ty mě jenom nevzrušuješ,“ řekla a její hlas byl tichým, dýchavičným prohlášením, ze kterého mi přeběhl mráz po zádech. „Ty ze mě rveš sténání z mého hrdla.“ Blažený zvuk jejích slov naplnil celé mé tělo nebezpečnou, pohlcující rozkoší. Věděl jsem s naprostou jistotou, co potřebuji. Potřebuji ji. Hned.

„Na stůl!“ přikázal jsem chraplavým hlasem, mé péro pulzovalo intenzivní, nepopíratelnou potřebou ji vlastnit. A přesně jak jsem věděl, že udělá, s tou svou vrozenou, dráždivou děvkovskostí se už začala hýbat. Vylezla na jídelní stůl, s půvabem si klekla jako submisivní dívka připravená přijmout péro svého pána. Bude dokonalá.

Postavil jsem se a pomalými, rozvážnými kroky se k ní přibližoval. Oči jsem měl upřené na ni, když se natáhla ke svým vlastním prsům, jemně je hladila a přitom mě sledovala tím nejvíc svůdným pohledem, s jakým jsem se kdy setkal.

Ó bože. Tohle nebyl plán, který jsem pro nás připravil. Věděl jsem, že je to špatně, naprosto zakázané, přesto jsem se nedokázal zastavit. Myslel jsem, že dokážu hodit za hlavu to, co se mezi námi stalo včera na záchodě v restauraci. Ale od chvíle, kdy vstoupila do tohoto domu, jsem nepotřeboval, aby mi někdo říkal, že jsem v tom až po uši. Omlouvám se, můj nebeský bratře Lorenzo, ale některé sliby jsou prostě předurčeny k tomu, aby byly porušeny.

Mé oči se střetly s jejími a z hrdla mi uniklo tiché zasténání. „Posaď ten svůj zadek na tu židli a roztáhni ty nohy pořádně dokořán, princezno. Chci tě vidět celou. Chci vidět tu tvou šťavnatou dírku. Chci lízat tuhle tekoucí kundu a chci tě pořádně šukat, dokud nepřestaneš cítit nohy.“