SERAPHINA.

Deset hodin. Uplynulo přesně deset hodin od chvíle, kdy jsem vyšla z přednáškového sálu s Prestonem s tím, že se půjdeme k němu „učit“, a ticho ze strany Alistaira bylo ohlušující. Pokaždé, když mi v kapse zavibroval telefon, srdce mi vyskočilo až do krku, jen aby se zase zřítilo do žaludku, když jsem uviděla upozornění na sociálních sítích nebo zprávu od mámy. Ani jedna zpráva od něj.