Po mnoha a mnoha letech osamělé práce si Dominic zvykl vypořádávat se s těmi nejtvrdšími záležitostmi úplně sám. Nikdy předtím nepoznal pocit, jaké to je mít po svém boku někoho, kdo by ho tiše podporoval. A přesto v tu chvíli z Evangeline cítil zvláštní druh vřelosti. Pootevřel rty, usmál se a pak jí jemně zaklepal na stůl. "Vstávej. Můžeš spát, až budeme doma."

Evangeline v omámení otevřela oči