Z pohledu Elary

Snažím se předstírat, že mě jeho slova nudí a vůbec se mě nedotýkají. Odtlačím ho od sebe, opráším si z oblečení neviditelný prach a přitom ho probodávám pohledem.

„Začínáš být nějaký smělý, co?“ vyhrknu ostře.

Pokrčil rameny. „Možná je to tím, že už v sobě nedokážu dál dusit touhu po tobě, divoško.“

Zúžím oči, otočím se na podpatku a odcházím, přičemž si přes rameno odfrknu: „Jak