Pohled Elary

„Elaro,“ povzdechl si táta už snad po padesáté. Ani bych se nedivila, kdyby to tak skutečně bylo.

„Uvidíme se doma,“ řekla jsem mu, vystoupila, zabouchla za sebou dveře a vyklusla ke vchodu do školy.

Ohlédla jsem se, když jsem slyšela, že odjíždí. Kousalo mě svědomí. Možná jsem ta slova neměla říkat, ale nemohla jsem si pomoct, cítila jsem, jako by chtěl mě a Kaelena usmířit jen kvůli