Pohled Elary

Kaelenův úsměv se ještě rozšířil, když mě jemně vytáhl z auta. Jeho ruka byla silná a hřejivá a svíral mě, jako by se bál, že se pustím. Ten pocit, že mě drží za ruku – jen za ruku –, mi po těle rozlil další vlnu chvění.

Nohy se mi zabořily do trávy, jejíž stébla mě hladila po kotnících. To místo působilo nedotčeně, jako skrytý svět odříznutý od všeho ostatního. Působilo to magicky.

A