Pohled Kaelena

Její tiché, šokované zalapání po dechu mě přimělo k samolibému úšklebku. Dál jsem ji škádlil tím, že jsem mírně pootevřel rty, sevřel jimi její ušní lalůček a jemně ho stiskl zuby. Tep pod její kůží zrychlil a vzduch naplnila sladká vůně jejích šťáv.

„Kaelene,“ vydechla a já se zasmál a pustil ji.

Nezmrdám ji znovu. Aspoň ne teď. Ne když má očividně hlad. Chci, aby o ni bylo postará