Kaelenův pohled

Otevřel jsem zadní dveře vedoucí na dvůr. Hustě pršelo a Elara se mi v náruči pohnula, aby se podívala ven.

Vykročil jsem bos s ní v náručí. Zavrtěla se a vydala tiché, roztomilé vysknutí, jak jsme během vteřiny promokli na kost. Nemohl jsem se jí nesmát.

Zaklonila hlavu a nechala si déšť stékat po tváři. Já jsem rázem umlkl a mohl na ni jen fascinovaně zírat.

Oční víčka se jí zach