Isoldin pohled

„Jsi vážně rychlá!“ chichotala se za mnou Vivienne, když jsme mířily k chatě.

Bylo to už dva měsíce, co jsem utekla od své smečky. Dva měsíce, co jsem opustila Garricka.

Lhala bych, kdybych řekla, že si každý den nepřeji vrátit se k němu. Když na něj a na své rodiče myslím, cítím na hrudi neustálou bolest.

Každý den se ale nutím vzpomenout si, proč jsem udělala to, co jsem udělal