Pohled Isoldy

S pocity úzkosti a nervozity jsem se dokolébala k tátově malému pokoji. Zaklepala jsem na dveře a čekala, až mi otevře.

Vyjel ven na vozíku, popřál mi dobré ráno, ale pak uviděl mou tvář a zastavil se. Znakoval. "Co se děje?"

Držela jsem si břicho a tep mi zrychlil. "Nemůžu najít Viv. Včera večer se z běhání nevrátila."

Pro Viv bylo velmi neobvyklé, že v tuhle dobu nebyla zpátky.