Garrickův úhel pohledu

Srdce, jako by se mi na chvíli zastavilo, jak jsem tam tak stál zmrazený.

Chlapcovy oči se zabodávaly do mých a ani na okamžik nepřestaly jemně, nevinně a šťastně zářit. Ale když mu z úst vyklouzlo to šťastné zašvitoření, ten bílý vlk, který ho nesl, ke mně otočil hlavu.

A v tu ránu jsem se nemohl nadechnout.

Něco bylo povědomé, ten pach vlka, pach... jí.

"Isolde?" zepta