Pohled Garricka

„Počkej chvilku,“ zašeptal jsem synovi a postavil ho na nohy vedle jeho matky. Podíval jsem se na Isoldu, která na mě smutně hleděla. Polkl jsem knedlík v krku a postavil se.

„Hned jsem zpátky,“ řekl jsem jim oběma a prohrábl synovi vlásky.

Nechtěl jsem se od nich už nikdy hnout, ale Rainina neustálá zášť by mi nepomohla a ani by se vedle mě necítili bezpečně. Navíc mi už vážně brn