Kapitola 10: Clarin úhel pohledu

Zírala jsem na obrazovku telefonu.

Hodně upřeně.

Velmi, velmi upřeně.

Zírala jsem na to číslo ukazující, kolikrát přes ni přebliklo Kaelenovo jméno.

Dvanáct hovorů.

Dvanáct zkurvených hovorů, které jsem za poslední hodinu udělala.

A on nechal každý z nich spadnout do hlasové schránky.

Nemohla jsem se ubránit smíchu. Ostrému. Hořkému.

Věděl to.

Musel o té sázce vědě