Kapitola 17: CLARIN ÚHEL POHLEDU

„Panebože, to je mi tak líto,“ vydechla jsem a cítila, jak mi obličej hoří trapností. Snažila jsem se zoufale zastavit ten proud tekutiny, i když už bylo pozdě. „Nechtěla jsem, uklidím to, omlouvám se...“

Neřekl nic, jen došel k další skříňce, vzal si utěrku a vrátil se setřít tu spoušť, jako by bylo úplně normální, že mu hosté zničí kuchyň během pěti minut od svéh