Kapitola 31: Pohled Clary

Vrátil se zpátky mezi mé nohy a já sledovala, jak mu ruce sjíždějí k opasku. Sledovala jsem ho, jak ho pomalu rozepíná, kůže s tichým zašustěním prokluzovala poutky, až se mi z toho sevřel žaludek. Nespouštěl ze mě oči, když rozepnul knoflík na kalhotách a pomalu táhl zip dolů.

"Zíráš," řekl chraplavým hlasem.

"Trvá ti to moc dlouho." Můj hlas zněl bez dechu, zničeně.

Ruc