Kapitola 40: Pohled Clary

„Tady.“ Vytáhl obálku a pak ji pustil. Nechal ji snést na zem mezi nás jako nějaký odpad. „Tvá pozvánka.“

Pak se pohnul.

Tak rychle, že jsem to ani nestihla pobrat. Jeho ruka mi sevřela hrdlo – ne tak pevně, aby mi úplně odřízl vzduch, ale dost pevně. Styl Rhys. Stisk, který říkal: *Kdybych chtěl, můžu zmáčknout víc.*

„A opovaž se, sakra,“ zasyčel s obličejem jen kousek o