Kapitola 64: RHYSOVŮV POHLED

Srdce mi hlasitě bušilo vteřinu poté, co jsem vystoupil z auta. Studený vzduch mi narazil do plic a s každým výdechem se mi od rtů odtrhl obláček kouře.

Všechno, co se stalo v uplynulé hodině, se mi v hlavě přehrávalo pořád dokola a nedokázal jsem zastavit smích, který ze mě vytryskl – temný, vyšinutý, odrážející se od stěn prázdných garáží.

Nemohl jsem uvěřit tomu, co