Kapitola 119: Pohled Clary

Zvuk vyzvánějícího telefonu mě vytáhl z bezvědomí jako tonoucího člověka rvaného zpět na hladinu.

Hlava mi třeštila. Ostře. Nelítostně. Ten typ kocoviny, kvůli které zpochybníte naprosto každé rozhodnutí, jež jste kdy v životě učinili.

Pootvřela jsem jedno oko, čehož jsem vzápětí okamžitě litovala, protože mnou jako dýky projely sluneční paprsky pronikající skrz závěsy.