Kapitola 224: Clara

Vešla jsem do budovy plné ozbrojených mužů a ani jeden z nich se neobtěžoval podívat mým směrem. Byli na telefonech. Tiše spolu hovořili. Popíjeli ze sklenic.

Jako bych tam ani nebyla.

Jako by unesená žena kráčející do doupěte jejich šéfa byla něčím natolik rutinním a nezajímavým, že se ani neobtěžovali to vzít na vědomí.

Udělalo se mi špatně.

Ať to bylo cokoli, ať už jsem se m