Kapitola 226: Clara

Posadil se na židli naproti mně, do stejné pozice, a ta nenucenost, s jakou to udělal, byla z nějakého důvodu výhružnější, než kdyby přecházel sem a tam nebo se nade mnou tyčil. Jako by měl všechen čas na světě. Jako by tohle nemělo nic přerušit. Jako by se Kaelen neměl s praskotem vřítit dveřmi, aby mě zachránil, protože Kaelen přijít nemohl, jako by on tady velel, což taky ve