Kapitola 242: Clařin pohled

"Víš, mohla bys mu zavolat."

Declan na mě přes snídaňový stůl zíral s tím svým výrazem, který nasadil pokaždé, když mě přistihl, jak se myšlenkami toulám kdesi v prostoru. Zvednuté obočí. Vidlička zastavená na půl cesty k ústům. Ta směsice obav a posuzování, kterou dokázali předvést jen nevlastní bratři, aniž by to bylo urážlivé.

"Zkoušela jsem to," řekla jsem s povzdec