Kapitola 254: Pohled autora

Dlouhou dobu se nikdo ani nepohnul.

Dante seděl opřený o skříňky, krev z nosu mu stále kapala na límec, tablet svítil na lavičce vedle něj, fotografie jeho vlastního života stále na obrazovce, kde ji Viktor nechal.

"Dvanáct let," pronesl konečně. Tiše. Téměř sám k sobě.

"Já vím," odvětil Arthur.

"Dvanáct let a ani jednou jsem se ho nezeptal proč. Prostě jsem tomu věřil.