Kapitola 261: Pohled Kaelena

Neměl jsem šanci to stihnout.

Věděl jsem to v té půlvteřině, kterou mým nohám trvalo, než zareagovaly, věděl jsem to s jakousi chladnou, marnou jistotou. Ta vzdálenost mezi námi byla prostě moc velká, ten úhel byl prostě moc čistý a úplně všechno, co jsem v posledních hodinách přežil, se smrsklo do té jediné nemožné vteřiny, v níž jsem pochopil, že se na to i tak budu