„Řekl jsem, odejdi!“ strčil mě Vaughn do hrudi. Tlačil tak silně, že mě odhodil doprostřed místnosti, a v očích mu plálo jako drakovi, který se chystá chrlit oheň.

Zůstala jsem sedět na zadku s rukama opřenýma o dřevěnou podlahu, abych se nepřekulila dozadu, a naštvaně se na Vaughna podívala.

„Víš co, já o tebe měla vážně strach, ale vidím, že ani potoky krve nezmění to, jak jsi arogantní,“ odsekl