~Frey~

Z nějakého důvodu mi nevadilo, že se Vaughnova velká ruka jako železné pouto sevřela kolem mého zápěstí. Vlastně se mi líbilo, že mě odvádí z nádvoří pryč.

Vlekl mě za sebou – teplým svitem luceren, po spoře osvětlené pěšině, která se vinula za sídlo, dál od hovoru, smíchu a hudby z oslavy. Jeho kroky byly dlouhé a rázné, v každém z nich se zračilo odhodlání.

Jeho široká záda se rýsovala př