„Celé ty roky jsi tolik trpěl, Eliasi!“ Kaelen pohlédl na nohy Eliase Klinea.

Elias si z tváře setřel slzy. „Jsem v pořádku, pane Vanci. Jsem tak rád, že vás zase vidím!“

Kaelen ho poplácal po rameni. „Neboj se, Eliasi. Tentokrát jsem tady, abych tě vzal zpátky!“

V tu chvíli se ozval otravný hlas. „Proč brečíš, ty kuse k ničemu? Vzpomínáš na svý mrtvý rodiče, nebo co?“

Vzápětí z domu hbitě vyšla n