Elowen

Zane se pohne jako první. Protáhne se na židli s líným úšklebkem – vždycky připravený udělat nějakou hloupost – a napřáhne ke mně ruku. "Pojď, toulavko. Dostaneme tě z téhle léčitelské věznice dřív, než se rozhodnou na tebe nasadit pijavice nebo tak něco." Chci mu říct, že žádnou pitomou pomoc nepotřebuju a že sama chodit zvládnu naprosto v pohodě. Jenže když se pokusím zvednout, nohy se mi