**Zane**

Když dorazíme ke kolejím, Leander už nevypadá jako ohnivá bouře, ale spíš zase jako člověk, i když z jeho kůže stále slabě stoupá kouř. Ramenem strčím do svých dveří, pokynu mu, aby šel dál, a zavřu za námi. Mezi námi se rozhostí těžké ticho, které přerušuje jen skřípání židlí, jak se do nich hroutíme. "Jak jí je?" zeptá se nakonec. Hlas má chraplavý a obnažený, jako by se bál odpovědi. T