**Elowen**

Ráno přichází příliš brzy, až příliš nečekaně, s bušením na dveře mého podkrovního pokojíku, které zní spíš jako pokus o vloupání než jako klepání. „Elowen! Otevři!“

S úpěním se vyškrábu z postele, každý sval mám ztuhlý a záda mě stále bolí i přes odčerpané léčení. Když trhnutím otevřu dveře, Macy v podstatě vpadne dovnitř, tváře červené, cop napůl rozpletený. „Včera jsi mohla umřít!“ v