**Malakor**

Svět se složil sám do sebe, jakmile nás umbraly propustily. Tiché švitoření akademie, teplo smrtelného vzduchu, to vše se rozplynulo – nahrazeno hlubokým hučením moci, která žila a dýchala v mé říši. Vzduch tu byl prosycen magií. Země se nám pod nohama slabě třpytila, odrážela oblohu nad námi, kde těžce visely dva měsíce – jeden stříbrný, druhý černý. V dálce se k nebi spirálovitě tyči