**Malakor**

Z bojiště na mně stále slabě ulpívala vůně kouře a strachu, ozvěna té stvůry muk, kterou jsem právě poslal zpět do nicoty. Ta věc byla samý zub a stín, ale neměla proti mně šanci. Ne dnes večer. Ne když každá má myšlenka, každý tlukot mého srdce, patřily té dívce, kterou jsem si přivedl domů. Mé Královně. Jakmile utichl poslední vřískot té stvůry, otočil jsem se zpět ke svému královstv