Cesta zpátky domů je jen rozmazanou šmouhou světla pochodní a hluku, který ke mně ani pořádně nedoléhá. Je naživu. Je v bezpečí. Měl bych cítit úlevu, a část mě ji cítí – tak obrovskou úlevu, že se mi málem podlomila kolena, když jsem za těmi dveřmi uslyšel její hlas. Ale úleva to ostatní nepřehluší. V podbřišku mi doutná žárlivost jako pomalý, hořký uhlík. Viděl jsem Zaneův úšklebek, vodu, která