**Gideon**

Zaklepání se ozve ještě před úsvitem. Tři ostré rány. Ne moc hlasité, ale rázné. Znám zvuk váhání a tohle váhání nebylo. Vhlédnu od stolu, oči mě pálí z příliš mnoha hodin strávených nad esejemi, které mi splývají v jedno. Slova mých studentů nedrží pohromadě. Nic nedrží, od té chvíle, kdy se ve mně usadilo to pouto jako tichá bouře v mé hrudi – je stálé, trpělivé, nemožné ho umlčet. Hu