**Elowen**

Dveře učebny profesora Thornea za mnou s cvaknutím zapadnou. Ten zvuk mi v uších zní jako hrom. Ruce se mi stále třesou z toho, jak dlouho jsem udržovala zastření, z předstírání, že se mi puls nesnaží vydrat hrdlem ven.

Macy čeká u zdi, v jedné ruce napůl snědené jablko a ten její zvědavý náklon hlavy, který znamená, že už mě čte. "Jsi v pořádku?"

"Jsem v pohodě."

Vyjde to ze mě příliš