**Malakor**

Snaží se utéct. Jako vždycky. Ale před stíny u vlastních nohou se utéct nedá. Jakmile se formace Syndikátu rozpadne, bojiště je moje. Les jim nepatří. Temnota je neposlouchá. Každý prodlužující se stín, každé zákoutí šera mezi stromy, každé místo, kam nedosáhnou jejich pochodně – to všechno jsou dveře a moje armáda jimi prochází. Moji vojáci neřvou. Nedávají o sobě vědět. Přicházejí po