Kaelia

Linnea po mně pohlédla, rty se jí pootevřely, jako by chtěla promluvit, ale nevyšla z nich žádná slova. Polkla je zpátky, zůstala zticha a prostě jen stála vedle mě. Viděla jsem, jak se v ní hromadí otázky, ale nevyslovila je. Místo toho mi věřila.

Hodná holka.

Přijdou chvíle, kdy mé nápady nebudou dávat smysl, chvíle, kdy i já budu znít šíleně. Ale stejně mi bude muset věřit. Ona i Gael