Kaelia

Hleděla jsem na měšec v Linneiných třesoucích se rukou; bylo v něm tolik mincí, že se pytlík napínal ve švech.

Prsty mi zacukaly. Pokud tito lidé dokázali bez mrknutí oka odevzdat tolik, pak nebyli jen nebezpeční, ale přímo nestydatě bohatí.

„Mohla bys vydělat víc.“

Hluboký hlas přerušil mé myšlenky. Prudce jsem vzhlédla a upřela pohled na muže před sebou. Stále jsem mu neviděla do tváře,