Zaric

Ve VIP salonku panovalo ticho.

Opřel jsem se v křesle, dal nohu přes nohu, prsty líně bubnoval o opěrku ruky a pohledem utkvěl na předmětu před sebou.

Červený meč. Nebo spíše meč, který kdysi červený býval.

Teď ležel matný a bezbarvý na sametovém polštáři. Jeho stříbrošedá čepel zachycovala nejslabší záblesky světla, přesto na něm pro netrénované oko nebylo nic zvláštního; byla to jen další