Caius

Mátla mě.

Nedokázal jsem poznat, co má v plánu, a jestli vůbec něco plánuje. Možná o ní měli všichni pravdu. Možná byla prostě dost hloupá na to, aby šla s kamennou tváří vstříc vlastnímu ponížení.

A přesto... ten úsměv.

Ten sebevědomý, tichý úsměv na jejích rtech nepatřil někomu, kdo se chystá ztrapnit. Nebyl to úsměv té ulepené holky, co za mnou dřív běhala jako dítě a zoufale se snažila