Kaelia

Teplo. To bylo to první, co jsem ucítila.

Ranní slunce mě pohladilo po tváři. Srdce mi v hrudi klidně a vytrvale bušilo, tichý rytmus mi připomínal, že jsem stále naživu. Pomalu jsem zamrkala, vidění se mi na vteřinu zamžilo, než se všechno zaostřilo.

Strop nade mnou mi byl známý. Jemné levandulové závěsy. Vzduch vonící lučním kvítím a pergamenem.

Byla jsem ve svém pokoji.

Tichounce jsem si