Kaelia

Podívala jsem se na Aldena, obočí stažené zmatkem, jak se mi jeho slova přehrávala v hlavě. Vypustil to prohlášení tak nenuceně, jako by nic neznamenalo, a přesto to v mé mysli znělo hlasitěji než cokoli jiného v celém sále.

Když jsem v jeho tváři hledala vysvětlení, úplně se vyhnul mému pohledu, oči mu snadno sklouzly jinam a jeho výraz se uzavřel, jako by už řekl víc, než měl v úmyslu.

Ti