Kaelia

Vzhlédla jsem k alfovi Ronanovi a usmála se, jako by mě vůbec nic z toho, co řekl, nevyvedlo z míry.

„Chápu,“ pronesla jsem klidně. „Ale proč mi to všechno vyprávíte? Věřím, že to se mnou nemá vůbec nic společného.“

Zkoumal mou tvář, jako bych byla něco zábavného, něco, co se odmítalo chovat způsobem, který on očekával. Pod jeho pohledem jsem necukla. Bylo mi to jedno. Pokud byla nestydato